Rovnodennost – astronomické předávání moci a utužování vztahů

Zima se s námi rozloučila a vládu nad krajinou předala jaru. Tento přechod z chladného ročního období do času plného pestrých květů a něžných vůní – jakoby kouzlem – zlepšuje naši náladu i energii. Z astronomického hlediska je dělicím okamžikem mezi těmito dvěma světy, chladným a hřejivým, magický den, na který připadá rovnodennost.

Co je rovnodennost

Pojďme se podívat na pojem rovnodennosti blíže. Latinské slovo aequinoctium, které označuje rovnodennost, tedy okamžik, kdy je Slunce v rovině zemského rovníku, takže souměrně osvětluje obě zemské polokoule, znamená v překladu doslova „rovná noc“. To vyvolává dojem, že noc a den jsou stejné. Není to však tak úplně pravda. V den rovnodennosti mají den a noc podobnou, nicméně ne zcela stejnou délku. Rozdíl mezi dnem a nocí je několik minut.

Rovnodennost nastává dvakrát ročně – na jaře a na podzim – a střídá se s letním a zimním slunovratem. Jarní rovnodennost na naší polokouli typicky připadá na 20. až 21. března a označuje okamžik změny astronomické zimy v astronomické jaro, zatímco podzimní rovnodennost připadá na 22. až 23. září a symbolizuje přechod astronomického léta v astronomický podzim.

Magické kouzlo jarní rovnodennosti

První, ještě nesmělé sluneční paprsky zahánějí chmurné myšlenky, probouzejí přírodu k životu a lákají nás, abychom se také vytrhli ze zimní letargie. V kulturách na celém světě symbolizuje jarní rovnodennost znovuzrození, životní sílu a nové začátky. Je to čas, kdy začíná astrologický nový rok a moc přechází do rukou Berana. Tato doba nám přináší ideální příležitost nechat za sebou minulost, kterou jsme táhli jako kouli na noze, a vydat se vstříc novým zkušenostem.

Sílu rovnodennosti si lidé uvědomovali odnepaměti. Proto býval začátek jara a den rovnodennosti provázen různými rituály. Mezi zvyky, které praktikujeme i dnes, patří jarní detoxikace těla a typický úklid domácností a zahrádek. V minulosti se lidé při jarní očistě šlehali zelenými ratolestmi a polévali pramenitou vodou. Probíhalo také „otvírání studánek“ a vykrápění polí, které mělo sloužit jako ochrana klíčících semen.

Oslavy jarní rovnodennosti

Začátek jara a jarní rovnodennost se slaví v různých kulturách na celém světě. Nejproslulejší oslava se koná v anglickém Stonehenge. Na tomto místě se scházejí, bubnují a tančí lidé z celého světa. Novodobí keltští druidové, mystici i turisté, kteří si tuto událost nechtějí nechat ujít, se nemohou dočkat prvního jarního východu slunce nad proslulým magickým megalitickým kruhem.

V Mexiku vítají lidé návrat mayského boha Kukulkána neboli Quetzalcoatla, který měl podobu opeřeného hada. Souvisí to s jevem, který se objevuje u pyramidy El Castillo, kterou postavili Mayové a která se nachází v centru archeologického naleziště Chichén Itzá. Když v době rovnodennosti zapadá slunce, na jedné straně stavby se začne plazit stín připomínající hada. Iluzi vytvářejí menší trojúhelníkové stíny vrhané jednotlivými stupni pyramidy.

Japonci slaví jarní rovnodennost obvykle v rodinném kruhu. Kromě rodinné pospolitosti také vyrážejí na hřbitov uctít památku svých zesnulých.

V Íránu označuje přesný okamžik jarní rovnodennosti první den prvního měsíce íránského slunečního kalendáře. Je to také začátek úžasného třináctidenního perského svátku nourúz, kterému se někdy říká perský nový rok. Oslavám tohoto svátku, který drží asi 300 milionů lidí na celém světě (především ve střední a západní Asii), předchází příval domácích prací. Po skončení jarního úklidu si rodiny dopřávají dekadentní jídla a někdy malují vajíčka, která představují plodnost. Poslední úterý před rovnodenností se koná rituál, při kterém lidé skáčou přes oheň. Symbolizuje to pocit obnovy, který nový rok nabízí. Poslední den oslav se rodina vydá na piknik, protože zůstávat doma přináší smůlu.

Naši předkové se se zimou loučili symbolickým vynášením Smrtky, Zimy či Morany, a následně se do uklizených domácností vnášelo léto v podobě rašících ratolestí ozdobených pentlemi.

Podzimní rovnodennost

V dobách starých Keltů a později Slovanů byla podzimní rovnodennost oslavou úrody a sklizně a poděkování Matce Zemi za její dary. Symbolem této oslavy bylo jablko představující nový život. Oslava jablek měla i praktický význam, protože právě jablka, společně s vinnou révou, byla plodinou, která se v tomto období sklízela nejvíce.

Kromě oslav úrody se Keltové loučili s posledními teplými letními dny. Tančili kolem ohňů, popíjeli první mladé víno a medovinu. Navštěvovali také hřbitovy a místo květin kladli na hroby jablka.

Na tyto staré rituály později navázaly lidové slavnosti „posvícení“ a „hodokvas“. Sklizené plodiny se nakládaly a nechávaly zkvasit, aby dlouho vydržely a poskytly lidem obživu během obtížného zimního období. Kromě hodování a kvasů se konaly také průvody v krojích a ochutnávání prvních vín. To se zachovalo do dnešních dob jako vinobraní.

Rodinná i sousedská pospolitost

Jak jarní, tak podzimní rovnodennost vždy byla, alespoň na venkově, vnímána jako čas utužování sousedských a rodinných vztahů. A je to krásná tradice, která bezpochyby stojí za dodržování i dnes.